close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Fukyuu- 9.ledna aneb příjezd nových studentů(Suisei, Miharu, Mayako, Rei a Natali)

4. května 2009 v 14:44 | Yamamura Aiko |  Fukyuu
A je tu prvý diel poviedky od Midori :) Je na svete už trochu dlhšie ale na blog som ho ešte nedala ale doporučujem prečítať !! :)

Japonsko leží na mnoha ostrovech a jedním z nich je i malý ostrov nebo spíš ostrovní město jménem Tenryuu. Ano, drak střežící nebeskou bránu, to je trefný překlad jména toho města. Tenryuu je nádherné městečko dodržující tradice, ale i městečko, které jde s dobou, i když se to třeba od prvního pohledu nezdá. Na tomhle malém ostrůvku se ale před rokem odehrála děsivá událost, která navždy poznamenala všechny obyvatele Tenryuu. Kdo by řekl, že takové malebné místo má za sebou takovou krvavou minulost? Kdo by řekl, že se zde před rokem objevil psychopat, který málem vyvraždil celé městečko? Jak se říká, první zdání klame a stejně tak i pohled na toto nádherné místo, které se stejně jako jeho obyvatelé snaží skrýt tu bolest a utrpení, které se tady před tím rokem objevilo.

Bylo půl desáté ráno, slunce už se dávno probudilo stejně jako
obyvatelé Tenryuu. Na dnešek 9. ledna připadala velká událost, měli přijet noví studenti. Ano, Tenryuu je sice celkem malé městečko, ale zdejší střední škola a univerzita, ty jsou vyhlášené po celém Japonsku a opravdu nemalé množství teenagerů se sem chce dostat. Tohle úterý měli všichni studenti volno, naopak místo učení museli pomáhat s přípravou vítacích ceremonií nováčků, kteří sem konečně přijedou. Jejich příjezd sice připadal až na dvanáct hodin, ale i tak všichni spěchali, aby přípravy byly co nejdříve dokončeny. Stejně tak jako jiní i Natali pomáhala s přípravami. Natali Asakura je jednou z původních obyvatel, Tenryuu by za nic na světě nechtěla opustit, i když tady zažila tu největší hrůzu. Mezi oběťmi toho vraha byli i její rodiče, to jí bylo patnáct let. Nyní Natali žije u náhradní rodiny, ale ta jí nemá příliš v lásce a bere ji spíš jako služku než dalšího člena rodiny.
"Natali dávej pozor!"Vykřikla najednou jakási dívka s černýma očima a dlouhými fialovými vlasy. "Co?" Probrala se ze svých vzpomínek Natali a hned si uvědomila, že málem shodila jakousi vázu. "Promiň Rei, já jsem…" Omluvila se Natali, ale větu nedokončila. "Myšlenkami úplně jinde a opět dumáš nad tou náhradní rodinou." Skočila jí do řeči Rei a chápavě se na Natali usmála. "Co se loudáte? V květinářství už na nás čekají, zase vázat kytice i na zítřek." Ozvalo se najednou za Natali a Rei, byla to Mayako. Vysoká černooká holka s dlouhými rovnými vlasy takové černomodré barvy. Mayako stejně jako Rei a Natali patřila k původním obyvatelům Tenryuu, byla to ale taky jedna z těch mála šťastných, kterým přežila celá rodina. "No jo, už letím." Přikývla Natali a odhrnula si z čela své černé vlasy. Rei také zamířila k Mayako a za pár chvil už byly před květinářstvím. "Vsadím se, že Hana san to bude brát hodně těžko, zítra to bude přesně rok." Špitla Mayako dřív než vešly dovnitř. Ano, mladá Hana Wong-majitelka květinářství to měla stejně jako Natali těžké, při tom masakru před rokem zemřel i její manžel, byli svoji sotva měsíc a už z Hany byla vdova. Takových příběhů bylo v Tenryuu mnoho, třeba pekař Tau, tomu ten psychopat zabil ženu i jeho dva syny a nebo Chiaki a Dan Abare, těm zemřela jediná dcera, nebylo jí ani pět let. Osudovým dnem bylo desátého ledna, to ten vrah konečně a snad i navždy zmizel. Zítra desátého to bude přesně rok od těch vražd, zítra bude jeden z mnoha svátků-Fukyuu no Hiruma tak zvaný Nesmrtelný den, kdy si obyvatelé Tenryuu budou připomínat to, na co se snaží zapomenout a budou truchlit za mrtvé. To bylo druhé nejdiskutovanější téma hned po příjezdu nových studentů. Spekulovalo, že je mezi novými studenty i dcera premiéra. Rei, Natali i Mayako vešly dovnitř a slušně pozdravily. Odpovědí se jim dostalo posmutnělé pípnutí mladé ženy s dlouhými vlnitými vlasy hnědé barvy, lesklýma zelenýma očima a kulatými brýlemi. To byla Hana Wong, tiše si cosi zpívala a se smutným výrazem ve tváři vázala kytice chryzantém. "Já uvážu kytice na zítřek, vy se prosím postarejte o ty na dnešek, větévky sakur jsou na pultu, bílé růže vzadu a stužky jsou u růží." Informovala trojici dívek Hana a pak se opět zabrala do své práce. Dívky mlčky přikývly a pustily se do vázání kytic. "To bude zítra něco." Povzdychla si tiše Rei a sáhla po pár bílých růžích. "Jo, nálada bude příšerná, každý bude vzpomínat na tu hrůzu a lidé jako Hana san na tom budou nejhůř." Přikývla Mayako, najednou se ale ozvalo polohlasné vzlyknutí. "Dost už o tom." Okřikla ty dvě Natali, ani jí samotné nebylo tohle téma moc příjemné a tak se raději začaly bavit o těch nových studentech. "Co víš, třeba mezi nimi bude i tvoje budoucí láska." Usmála se Rei mile a odložila na bok další hotovou kytici. "No to nevím, ale vím, že přijede nájezd mých známých, jako třeba Miharu nebo Suisei." Vložila se do toho Mayako. "Fajn, hele je jedenáct, už jen hodina." Upozornila je najednou Natali, v květinářství už strávily nějaký ten čas. "Tohle byla poslední, tak co, zajít se oblíct do něčeho lepšího? Nebo se jen tak projít po městě?" Navrhla hned Rei. "Fajn, já jsem pro tu procházku." Odpověděla Mayako a mrkla po svých kamarádkách. "Tak jdeme, dewamata Hana san." Souhlasila Natali a za pár chvil už se procházely po městečku.
"Hele holky," zastavila se najednou Mayako. "kdo je to? Já tady v Tenryuu znám každého a na takový individuum si nevzpomínám, navíc noví studenti přijedou až ve dvanáct a tenhle na nového studenta ani nevypadá." Dořekla Mayako a rukou naznačila k tmavšímu rohu jedné ulice, kde ve stínu stála jakási podivná silueta mužského tělo celá v černém, i vlasy černé. Rei i Natali toho kluka taky nepoznávaly. On si jich očividně nevšímal, ale aniž by něco řekl, bylo z něho cítit něco jako nenávist a zlost. Z ničeho nic zvedl hlavu a blesk po těch třech svýma ledově černýma očima. Jeho pohled byl tak chladný a bezcitný, až holkám přeběhl mráz po zádech. "Raději půjdeme jinudy." Zašeptala Natali a společně se svými kamarádkami nasadila opačný směr a rychlejší tempo. Když už byly v uctivé vzdálenosti, opatrně se otočily. "To není možné!" Vyhrkla polohlasně Rei. "Co?" Zareagovala hned Natali a vzápětí pochopila. Tam kde před necelou minutou stál ten kluk nebylo nic, prostě zmizel, nebyl tam. "Ale vždyť je to slepá ulička, nejsou tam žádné odbočky, krom téhle, kde jsme my a za námi přece nešel!" Dodala Mayako trochu znepokojeně. Po téhle podivné události holky raději zamířily na náměstí, to bylo zrovna čtvrt na dvanáct. "No co, tu chvíli vydržíme, aspoň chytíme dobrý místa." Pokrčila rameny Rei a společně s Natali a Mayako si sedla na okraj kašny, které byla na vyvýšenině nad náměstím. Odtamtud měly perfektní výhled na celé dění dole.
"Můžu si přisednout?" Ozvalo se najednou za těmi třemi a když se otočily, stál za nimi kluk s bílými vlasy asi tak do půlky krku a zvláštníma tmavě fialovýma očima. Rei se stejně jako Mayako ohlédla, ale Natali jen mlčky hleděla do země. "Klidně." Odpověděla Rei a Mayako přikývla, Natali ale stále mlčela, jen se tak po očku na toho kluka dívala. "Ty jsi tu asi nový že?" Zajímala se hned Mayako. "Trefa, jsem jeden z mnoha nových studentů, jmenuju se Hidan." Odpověděl jí a usmál se. "Ahoj, já jsem Mayako." Usmála se taky. "Já se jmenuju Rei a tady tahle zdánlivě němá osůbka, to je Natali." Představila se Rei a při posledních slovech kývla hlavou k Natali, která se trochu začervenala. "Nějak brzo ne? Myslela jsem, že noví studenti tady budou až ve dvanáct." Podivila se trochu Rei. Hidan jen pokrčil rameny a sedl si vedle Natali. "Ty asi moc nemluvíš co?" Řekl Hidan směrem k Natali a když zvedla hlavu, zadíval se jí do očí, jako by se z nich snažil něco vyčíst. Ovšem jediné čeho dosáhl byl ruměnec na Natalině tváři, který hned vystřídal pobavený úsměv. "To by ses divil, Rei i Mayako ti potvrdí, že já teda tichá rozhodně nejsem." Zasmála se Natali, jako by najednou dostala všechnu svoji odvahu zpět. Nějakou tu chvíli tam ti čtyři seděli a povídali si, Hidan byl fajn kluk, ale nejvíce si oblíbila právě Natali, dokonce se zdálo, že se jí zalíbil trochu víc než jen jako kamarád. Z ničeho nic se ozval starostův hlas, jak ladil mikrofon. To bylo za minutu dvanáct a náměstí už bylo plné lidí. "A kruci, asi bych jim tam chyběl, tak později." Rozloučil se Hidan a nezapomněl se usmát na Natali. "Tak co slečno nesmělá?" Neodpustila si Rei pobavený úšklebek. "Holka já tě nepoznávala, to bude asi láska, že jsi tak ztuhla." Přidala se Mayako. Natali nasadila vítězný výraz: "A co když jo? Hele vždyť nebyl vůbec špatný, mně se teda líbí." Usmála se, to už se ale dole opět ozval starostův hlas. Starostou Tenryuu byl už pěkně starý Sarutobi, ten byl vlastně místní pamětník, byl skoro tak starý jako samotné Tenryuu. "Konichiwa, konečně nám nadešla ta chvíle, kdy můžeme přivítat nové studenty, nové naděje našeho městečka. Pro Tenryskou střední školu i univerzitu je čest, že si i dcera premiéra vybrala zrovna naše malé městečko." Začal Sarutobi a pak vytáhl nějaké seznamy a začal představovat to množství nových tváří. "Hele ta blondýnka to je Miharu a hned vedle ní je Suisei." Informovala Mayako. "Já tam nevidím, teď se tam postavili ti lidi." Zanadávala Rei a tak si stoupla na kašnu, ale to jí nestačilo, chtěla vidět ještě líp a tak se pokoušela vylézt na úplný vršek. Jenže ouha, kašna byla mokrá a tak Rei podklouzla noha, no a než se nadála, už byla ve vodě. Samozřejmě se do kašny zřítila s jakýmsi křiknutím, což upoutalo pozornost lidí dole, kteří propukli v pobavený smích. Ani Natali a Mayako si neodpustily úsměv, zato Rei moc do smíchu nebylo, byla pořádně mokrá od hlavy až k patě. "Teda ty seš číslo Rei." Smála se Natali a stejně jako Mayako pomohla Rei z vody. "Holt mistr trapasů." Přitakala Mayako, to už byla Rei venku a svým kamarádkám uštědřila spršku vody z kašny. Tak tam ty tři seděly mokré do konce starostova projevu a asi v jednu hodinu se ta akce konečně rozpustila. "Nevím jak vy, ale já se mažu převlíct." Řekla Natali a zamířila od kašny po schodech dolů na náměstí. Hned za ní i Mayako a pořádně mokrá Rei. Sotva došly na náměstí, už se staly středem pozornosti lidí, kteří tam ještě byli.
"Mayako!" Ozvalo se dvojhlasně a vzápětí už byla u Mayako zelenooká dlouhovlasá blondýnka a holka s bílými vlasy staženými do dvou culíků a červenýma očima. "Tak tohle je Miharu" představila Mayako blondýnku "a tohle je Suisei, jinak to je Natali a Rei." Dořekla a pak i se svými kamarádkami nabrala směr domů, aby se převlékla. Ale Suisei a Miharu nebyly jediné´z nových studentů, kteří se rozhodli seznámit se s naší mokrou trojkou. "Pěkný pád." Usmál se směrem k Rei nějaký kluk s hnědýma očima a krátkými hnědými vlasy, nevypadal vůbec špatně a byl to přesně Reiin typ. "Em, no trochu mi to podjelo." Řekla rozpačitě a pokusila se o úsměv. "Jej promiň, já se nepředstavil, jmenuju se Kiba Inuzuka a tohle je Akamaru." Pokračoval ten kluk a jen co řekl Akamaru, už u něj byl velký bílý pes, který vesele vrtěl ocasem a zvědavě si prohlížel Rei i její kamarádky. "Ten je krásný." Usmála se Miharu a hned začala Akamara hladit po hlavě.
V tom si Natali všimla, že policejní náčelník Ibiki právě cosi dal na informační tabuli. "Hele pojďte se na to podívat, je tady rozpis tříd." Oznámila Suisei, která už stála u tabule. Nemusela to říkat dvakrát a už tam u nástěnky byl i zbytek. "Cože? Jak to, že kluci a holky mají oddělené třídy?" Zaláteřil Kiba při pohledu na nástěnku. "No jo, Tenryuu jde s dobou, ale zase tady dodržujeme některé tradice a tohle je jedna z nich." Pokrčila rameny Natali. "Ale jinak se snad vídat můžou ne?" Usmál se Kiba a když mu Natali odpověděla že ano, věnoval Rei úsměv. "Hej Kibo pohni si, rande si můžeš domluvit jindy ne?" Zavolal na Kibu jakýsi blonďák s jasně modrýma očima. "Sklapni Naruto, vždyť už jdu!" Okřikl ho Kiba, rozloučil se a pak i s řečeným Narutem a dalšími kluky odešel kamsi do neznáma, Akamaru šel samozřejmě poslušně s ním. "To byl Naruto Uzumaki, cvok, šílenec s velkým sebevědomím, nikdy nic nevzdává a je závislý na ramenu." Informovala hned Suisei holky. "Jo, chodily jsme s ním do třídy, no síla, v jednom kuse nějaký trapas nebo průšvih." Souhlasila Miharu. Po tomhle následovala němá chvilka, kterou za chvíli přerušila Suisei. "Hele Mayako, řekni nám něco o tomhle městečku. Určitě tady je fůra zajímavostí a věcí k vidění ne?" Optala se zvědavě a Miharu jen souhlasně přikývla. "Ráda řeknu, ale Rei se nutně potřebuje převlíct viď? A mně v tom mokrém tričku taky není nejlíp." Odpověděla Mayako pohotově. Miharu i Suisei jen pokrčily rameny: "Tak fajn."
Po krátké domluvě jste se všechny rozešly do svých bytů a za pár chvil všechny suché jste se opět sešly na náměstí. "Fajn, tak průvodkyně povídej." Pobídla Suisei Mayako. "Tak už jste slyšely, že máme oddělené třídy, ale jinak se po škole můžeme s kluky vídat." Začala vysvětlovat a při tom živě gestikulovala. "A vždy 13. ledna, což je tady začátek školního roku se pořádají nejrůznější soutěže, ať už něco ve sportu nebo vědomostní soutěže, máme takový oddychový den a dostaneme seznam s věcmi, které potřebujeme do školy." Přidala se s úsměvem Rei, která tenhle den měla obzvlášť ráda. "No paráda, až na ty oddělený třídy se mi to líbí." Usmála se Miharu. "Jo a taky tady máme nespočet svátků." Přitakala Mayako načež jí ale hned pohasl úsměv stejně tak jako Rei a Natali. Suisei i Miharu si toho samozřejmě všimly, ale dřív, než se stačily na cokoliv zeptat, Natali už se chytila slova. "Na zítřek připadá jeden ze svátků, který patří mezi ty méně veselé. Fukyuu no Hiruma či-li Nesmrtelný Den nám připomíná tu hrůzu, která skončila před rokem právě 10. ledna. Před rokem se tady v Tenryuu objevil jakýsi psychopat, nikdo nevěděl odkud ani co tady chce. Prostě se objevil, málem vyvraždil celé Tenryuu a pak 10. konečně zmizel, jakoby se po něm slehla zem." Vysvětlila jim a při těch slovech jí, Rei i Mayako probleskly vzpomínky na tu hrůzu. "Jediné co po něm zbylo byl nespočet mrtvol a zoufalých a zkroušených lidí." Dodala ještě Natali, ale raději zapudila vzpomínky na kaluže krve, ve kterých našla svou rodinu. Suisei i Miharu jen ohromeně poslouchaly a v tu chvíli si nedovolily ani pípnout. "Em, tak dost už o tom, máme i pozitivní svátky. Třeba Sakura no Hiruma, ten se slaví, když rozkvete první sakura." Snažila se Rei navodit jiné téma. "A mezi mé oblíbené taky patří Chuushuu, ten zase slavíme uprostřed podzimu, další den volna, který je na počest bohů, kteří nám dopřáli dobrou úrodu." Chytila se hned Natali už s trochu veselejším výrazem. "A dalším významným svátkem se Tenryuu no Sou, to 6. července slavíme založení městečka." Pokračovala Mayako, to ji ale hned přerušila Natali. "Ale nejraději mám 25. srpna, to je velký karneval, kterým se loučíme s létem." Dodala a pak začala holkám vyprávět o tom, jak takový karneval probíhá. Tak se ta pětice dobrou hodinku procházela po městečku, až už prošly celé Tenryuu a Mayako, Rei i Natali ty dvě nové zásobily informacemi o všemožných svátcích a zvycích tady v Tenryuu. Tak společně strávily den, až už slunce začalo zapadat za obzor a naše pětice se pomalu rozpustila. Zítra to bude velký den-Fukyuu no Hiruma, no kdo ví, co se může stát…





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama