close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Fragile things 01

23. února 2009 v 14:17 | Yamamura Aiko |  Fragile things
Poviedka od Shichiyou Kuran :)

Po budově upírské rady už zbývaly jen tuny trosek. Za celou dobu, co se prohledávaly, ještě nenašli nikoho živého. Po týdnu byla většina upírů přesunuta jinam, kdy bylo víc práce a u trosek už zůstali jen ti, kteří to měli k místu nejblíž. Činilo to asi sedm lidí, příslušníci dvou rodin.
Dnes už pracovaly jen dvě dívky, Shimi a Asami. Většinu času si spíš povídaly. Trosky už byly skoro odklizené, zbývalo už jen něco málo zbytku, co dokázaly přesouvat vlastníma rukama.
Po setmění měly dorazit domů, takže se už začínaly pomalu balit. Asami ještě chvíli hrabala mezi železnými podpěrami a sutí kolem, Shimi už byla sbalená a čekala na Asami. Opřela se o strom a sledovala začínající červánky. Na chvíli se zasnila, až hlas Asami ji probral.
"Já myslím, že někoho mám." Zamyšleně hleděla pod nosník a odhrabávala cihly kolem.
"Notak, takovou dobu už přece nikdo nemohl přežít," ohradila se Shimi. Stejně jí ale zvědavost přemohla a šla za kamarádkou.

" Já myslím, že tu vážně někdo je, vím to jistě," mumlala, když obě tlačily na podpěru, která byla zaklíněná do země a nechtěla povolit.
"Teda, jestli tady opravdu někdo ještě žije, tak už nevím, co si mám myslet," zasyčela Shimi namáhavě.
Nosník povolil právě v tu chvíli, kdy se ani jedna nesoustředila a tak obě přistály na zadku v hromadě cihel a prachu. Zdálo se, že tím ale dosáhly toho, co chtěly, protože za nimi se kusy suti sesuly a opravdu bylo vidět tělo.
"Vidíš, říkala jsem to," řekla Asami a začala se škrábat zbátky tam, odkud spadla, a Shimi za ní.
"Nepřipadá ti povědomý?" zamyslela se Shimi, když si ho prohlédla. Byl to mladý chlapec s krátkými blonďatými vlasy. "Nedokážu si vzpomenout..."
"Tak mi pomoz, ne?!" ohradila se Asami na kamarádku.
"Jó, promiň!!" zazubila se Shimi. "Není zraněný?"
"Nevím, ale nevypadá tak, i když..."
"Některá musíme zajít pro pomoc," náhle vyhrkla Shimi. "Možná pro Takuyu-sama, ta by měla vědět, co dělat, ne?"
"Zaběhnu za ní, ty tu s ním zůstaň, jo?"
Shimi kývla, tak Asami vstala a rozběhla se přes les. Shimi sledovala, jak mizí mezi stromy a houštím. Pak se znovu zadívala na chlapcovu tvář. Vypadal, jako by spal. Byl celý od prachu, na prsou měl dokonce krvavý flek, rána pod ním už ale byla zahojená. Shimi si stále nedokázala vzpomenout, kdo to je. Připadalo jí nemožné, že by ještě mohl žít, ale důkaz měla právě teď před sbou. Dýchal, sice nepravidelně, ale stále ano.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Yousuke se plížil po římse okna panství Kuranů. Dostal za úkol jejich sídlo najít, ale jakožto relativně novému lovci ho příležitost a adrenalin přímo lákaly. Snažil se nepozorovaně dostat dovnitř. Seskočil na vedlejší chrlič a přilepil se ke zdi. Vyhlížel nejbezpečnější vchod, kterým by dovnitř mohl vklouznout a přitom nebýt přistižen. Hned první příležitost byla pár metrů vlevo- pootevřené okno. Z oken v přízemí se svítilo, takže lidé byli pravděpodobně tam. Nejspíš někdo ze služebných zapomněl zavřít okno, pomyslel si Yousuke. Připravil se na skok, odrazil se a na parapet dopadl tiše jako kočka. Skoky mu nedělaly problém. Okno otevřel dokořán a vklouzl dovnitř.
Uvnitř opravdu nikdo nebyl-bylo tu několik kusů draze vypadajícího nábytku, postel s nebesy, sekretář a chlupatý koberec. Pokoj sám o sobě byl dost velký. Nevypadal, že by byl někoho ze služebných, spíš to vypadalo na Yuuki nebo Kanameho.
Yousuke se začal plížit ke dveřím. Snažil se nenechat nic náhodě. Našlapoval co nejtišeji mohl, i když to ani nebylo nutné- huňatý koberec pohlcoval všechny zvuky. Pomalu přešel až ke dveřím. Sáhl po klice...
Vtom přišlo něco, co by v žádném případě nečekal. Někdo prudce otevřel dveře a Yousukeho tím doslova sestřelil. Seděl na zemi, trochu v šoku a přemýšlel o tom, že něco podobného už jednou zažil- když se snažil potají vloupat do domu jeho strýce a teta na něj v překvapení rozlila mísu řídkého těsta. Přemýšlel, co mu bylo trapnější- to, že byl slitý směsí všeho možného od hlavy k patě, nebo že sedí za dveřma v zámečku, držíc si ruku před bolavým nosem, tam, kde vlastně vůbec neměl být. Teď by mu nadřízený řekl: "To máš za to, že neposloucháž rozkazy," pomyslel si ironicky Yousuke.
Před ním stála Yuuki a nevypadala ani tak vyděšěně, jako spíš vyjukaně. Když viděla Yousukeho na zemi, zrudla.
"Co tady děláš?" zeptala se pomalu.
"K tomu bych radši moc neříkal, je mi to trapné," zahuhlal.
"Promiň, nenapadlo mě, že tu někdo je... Co tu děláš?! Jak ses sem dostal?"
"Oknem, a po téhle zkušenosti už se o to určitě nebudu pokoušet." Vstal: "Už bych radši šel," zazubil se. "Vlastně jsem tu vůbec neměl být."
"Ale tak co jsi tu dělal?" Yuuki už začala být naštvaná. Yousuke se rozhodl radši stáhnout, nevěděl, co Yuuki už vlastně dovede.
"No, já jsem lovec. Dostal jsem za úkol najít vaše sídlo, a když jsem ho našel, tak mi to prostě nedalo a-"
"Ty jsi lovec?" Teď Yuuki vypadala naopak smutně.
"Co je?" zeptal se.
"Ale nic, po tom tobě nic není."
"Co máš za porblém, sakra?! Snažil jsem se být zdvořilý!"
"Ty mi něco povídej o zdvořilosti! To lovc se nás celou dobu snaží chytit, takže nevím, kdy by v tuhle chvíli měl být naštvaný, že musí zase pryč."
"Zase?"
"Jo. Už jsme se jednou přesouvat museli. Je to teprv týden a něco, co jsme odešli, a hned jsme museli zase pryč. A teď znova. Radši už běž. Kaname se má za chvíli vrátit."
V Yousukem se náhle probudila jiskra soucitu. "Nevěděl jsem, že něco takového chtějí." Po chvilkové odmlce řekl: "Vrátím se a řeknu, že jsem vás nenašel."
"Co ta náhlá změna?" opáčila Yuuki jedovatě.
"Tak hele, princezničko, já nejsem ten, co tě do toho uvrtal, tak s tím přestaň, tohle už mě vážně nebaví!"
"Fajn, tak už běž. Nemám na to náladu..."
Yousuke se obrátil as šel zpátky k oknu. "No tak já jdu. Neboj, už mě neuvidíš." Seskočil na římsu a pak na zem. Ležérním krokem se pustil přes pole. Yuuki se za ním dívala z okna.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama